Bubny mezi tanečníky nebo tanec s bubny? Na dalším setkání naší Hudebně taneční skupiny Sueneé jsme zažili obojí…
Byl slunečný sobotní podvečer 16.dubna a my jsme se opět sešli – Martina Vavrochová (bubny, zpěv), Hanka Janoušková (bubny), Martina Marková (bubny, koncová píšťala), Sueneé (hlavní moderátor, bubny) a Petra Dibalová (bubny, zpěv). Nechyběl ani fotograf Bedřich Janoušek, nezbytný člen našeho týmu.
Tentokrát nás přivítalo jarní předvelikonoční prostředí zahrady DDM Ulita v Praze 3 a její celodenní Festiválek amatérského současného tance, jehož program mělo Spontánní bubnování obohatit. Podle svého pocitu, rozzářených tváří i přetrvávající pohodové atmosféry soudím, že se akce opravdu vydařila. Bubny, ozvučná dřívka, šamanský buben, ruce, nohy, lavičky k sezení a hlas – stále stejné „rekvizity“ a tak rozdílné divadlo! A že bylo na co se koukat a čemu naslouchat!
Po nesmělém úvodu a jemném osahávání „toho co to vlastně umí“ se rozjel pořádný spontánní koncert. Ruce bubnovaly jak o život, nesmělé hlásky se proměnily v silný „hejá“ proud. Několik odvážných tanečníků vedených zvukem bubnů a koncovky tančilo roztodivné tance. V dálce se ozval příjemný zvuk brumle. Všichni se smáli a řádili. Mrkla jsem směrem k plotu zahrady, kde se tísnilo několik hudbychtivých zvědavých malých diváků… a pomyslela si: „Akce se opravdu povedla…“.
