Natálie Šimončičová
V roce 2007 jsem se čirou náhodou ocitla v jedné čajovně na bubenické jam session, kde mi půjčili buben a pobídli mě ke hře. Zpočátku bylo pro mě hodně těžké se úplně uvolnit a nechat se unášet proudem zvuků. A co víc – přidat tam ještě něco svého, co by synchronně zapadalo do celkového ladění bez zbytečně rušivých „mimoúderů“. Přece jen se mi to podařilo, ale pokaždé jen na pár okamžiků. Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že se mi konečně daří, jsem pocítila velkou radost! A vzápětí jsem se úplně ztratila a vypadla z rytmu. Přesto ta zkušenost, že se dokážu naladit na vlastní nitro a souznít s okolím, ve mě zůstala a slíbila jsem si, že najdu lidi, se kterými to budu moci trénovat.
Příležitost přišla o necelé tři roky později. Objevila jsem inzerát s pozváním na bubnování v čajovně s možností zapůjčení bubnu. Přihlásila jsem se a hned první sezení s bubnováním v šeru při svíčce mě hluboce oslovilo. Od té doby se v podstatě pravidelně účastním těchto srazů a také workshopů, které Sueneé pořádá.
Cítím, že s postupem času se posunuji dále i já. Přecházím také ke zpěvu a především k tanci, což je celoživotně moje srdeční záležitost. Hudebně taneční skupina Sueneé mi dává velkou možnost se v bezpečném prostředí otevřít, uvolnit a prezentovat vlastní dovednosti. To považuju za opravdový přínos, protože takto získané zkušenosti je možné aplikovat i v ostatních sférách života a mě osobně to hodně baví.
Napsat komentář