Tak jsme se zase všichni sešli. Naše Hudebně taneční skupina Sueneé v plném počtu. Tentokrát při příležitosti mezinárodního šachového turnaje v Jedličkově ústavu. Na Vyšehradě, pověstmi opředeném zákoutí Prahy, vysoko nad břehem protékající Vltavy.
Po nanošení nezbytných hudebních instrumentů – bubnů, ozvučných dřívek i chřestidel – do příjemného prostředí tělocvičny jsme se ještě krátce shlukli na poslední válečnou poradu a pokřik v duchu Jeden za všechny, všichni za jednoho. Plní nadšení a chuti hrát i hrát si. Já Martina V., Hanka, tanečnice Daniela, Martinka – naše zkušená koncovkářka a samozřejmě Sueneé, hlava celého našeho společenství. Podívala-li jsem se na kohokoliv, cítila jsem, jak ze sebe vydává to nejlepší. Naší malou skupinu posílil ještě zdatný fotograf Béďa, bez kterého bychom neměli na webu tak krásné fotky.
A okolo nás asi šedesát dětí s postižením i bez postižení z různých koutů Evropy. Děti s pomocí dospělých hbitě rozestavěly židle do kruhu, abychom se všichni dobře viděli a slyšeli. A už – už se netrpělivě a dychtivě sápaly pro africké bubny jembe, některé si odnesly kulaté bubny šamanské a ty, na které se bubny nedostaly, nás bubeníky alespoň podpořily. Ozvučnými dřívky či roztodivnými chřestidly naplněnými rýží, korálky, pohankou, zkrátka co dům dal. Skvělé organizátorské číslo Sueneého snad nelze jinak než chválit. Byla to výborná show a většinu dětí strhl natolik, že téměř bez dechu sledovaly každičký jeho pohyb. Byli jsme jako jedno tělo, jeden orchestr s dirigentem uprostřed. Děti nadšeně mlátily do bubnů, co jim síly stačily. A postupně se lekce Zjisti, co buben umí stávala náročnější a náročnější. Pomalý jednoduchý rytmus se rychle měnil v naprosto šílený běh rukou, aby mohl vygradovat a v další vteřině přejít do naprostého ticha. Jako kdyby do chumlu pohybujících se postaviček někdo zařval: Stronzo!. Energie byla naprosto úžasná, atmosféra okamžiku silná.
Po celou dobu opodál hlavního dění sedm odvážných dívek se zvonícími šátky kolem pasu pečlivě nacvičovalo břišní tanec pod zkušeným dohledem naší Daniely. A jak jim to pak panečku uprostřed šlo a slušelo! Sladěné tóny bubnů, koncovky (píšťala) a chřestidel nádherně podbarvovaly pohyby mladých břišních tanečnic. Předvedly výkon hodný obdivu. A nebyly samy. Už se všichni těšíme na další vydařenou akci.